Jak již bylo řečeno obyvatelé Turecké republiky jsou velmi milí a vstřícní lidé. Povětšinou se lze shodnout na tom, že jsou o poznání méně „otravní“ a dotěrní než Arabové. V Turecku je na každém kroku cítit civilizace, a do jisté míry ovlivnění Západem. Proto Vás až někdy překvapí volně pobíhající děti, které vám zcela nezištně nosí různé drobnosti jako dárek a vůbec nenatahují ruku po bakšiši. Je to samozřejmě otázka náhody a štěstí, koho potkáte, ale vesměs se dá říci, že Turci jsou nesmírně hospitální a otevření lidé, kteří milují svou historickou ikonu Mustafa Kemala – zvaného ATATÜRK.
Je už to hezká řádka let, co tento muž zemřel, ale v tureckých duších, a to bez rozdílu věku, žije dál. Vlastním jménem Mustafa Kemal (zvaný Atatürk, otec Turků) byl prvním prezidentem Turecka. Byl to osvícený státník, realista a zkušený politik. Okamžitě zavrhl znovuoživení mnohonárodního osmanského státu a místo toho začal cílevědomě budovat stát podle evropských principů. Ze zaostalé a zbídačené země vystavěl moderní stát a na důkaz kompletní inovace přesídlil metropoli do Ankary. Zavedl zákon oddělující náboženskou moc od státní, zrušil povinnost zahalování obličejů žen a šaría byla nahrazena evropským zákoníkem. V roce 1924 byl zrušen titul náboženského vůdce chalífy a mnohoženství, byla zavedena latinka, povinná školní docházka, gregoriánský kalendář, povinná příjmení, postoupila industrializace země, emancipace a rovnoprávnost žen, včetně udělení volebního práva i ženám. Po Atatürkově smrti už zůstal směr stejný a stabilní. Za druhé světové války byla země neutrální a poté vstoupila do struktur NATO a nadále pokračovala v proevropské orientaci. Atatürk je dodnes nesmírně populární, jeho muzea a sochy jsou v každém městě a v žádné domácnosti nechybí jeho obraz.
Je poměrně tvrdě znějící jazyk, patří do oguzské (jihozápadní) skupiny a do altajské jazykové rodiny. Jejími nejbližšími příbuznými jsou ázerbajdžánština a turkmenština. Moderní turečtina se vyvinula z osmanské turečtiny. Jazyk byl historicky ovlivněn ponejvíce řečí tehdejších nepřátel, a to arabštinou (jazykem islámu a vědy) a perštinou (jazykem literatury). Díky Atatürkovi je pro nás však současná turečtina o mnoho jednodušší, jelikož v roce 1928 na jeho příkaz proběhla reforma a jazyka, který se přestal zapisovat arabskými písmeny a přešlo se na latinku.
Ano Evet
Ne Hayir
Jak se máte? Nasilsiniz
Jak se jmenujete? Adiniz ne
Jmenuji se… Adim
Děkuji Teşekkür ederim
Dobré ráno Günaydin
Dobrý den Iyi günler
Dobrý večer Iyi akşamlar
Dobrou noc Iyi geceler