Bodie - DOVOLENÁ.eu

V USA je jich několik set. Jedním z nich je Bodie na úpatí východních svahů Sierra Nevady. Bývalá zlatokopecká osada dnes vydává autentické svědectví o tom, jak se tu kdysi žilo.

Nábytek pokrytý prachem, který úmyslně nikdo nestírá. Pánve, rezavé plechovky, rozbité petrolejové lampy. Na regálech v obchodě jsou historické dřevěné krabice a plechovky. Turisty sem láká autentické prostředí minulosti. Bodie se prezentuje tak, jak bylo kdysi opuštěno. Ne jako Pompeje, z nichž lidé prchali v hrůze před soptícím vulkánem. Prostě se jednoho dne sebrali a odešli a věci tu nechali. Nestálo za to je převážet. Čekala je dlouhá cesta, o níž většinou nevěděli, kam vede a kde skončí.

Až do sedmdesátých let devatenáctého století nebylo Bodie ani tečkou na mapě. Zlato tu sice objevil už v roce 1859 Waterman Bodey, po kterém byla osada pojmenována, ale místo rozkvetlo až o dvacet let později. Jméno Bodie místo Bodey dostala osada z velmi prozaického důvodu. Spodek písmene Y se malíři názvu prý na dřevěnou desku prostě nevešel. Bývalá zlatokopecká osada leží asi dvacet kilometrů od dálnice 395.

Doba slávy

V krátké době vzniklo v Bodie třicet zlatých dolů a zlaté nugety se tu nosily v koších. Společnost Standard Company je na místě dále zpracovávala.

Bodie bylo městem s nejdivočejší pověstí na celém Divokém západě. V době největší slávy tu bylo pětašedesát salonů, tančírny, bordely, herny, opiová doupata i kostely. Po úmorné práci se zlatokopové vrhali do barů a do náručí prostitutek a utráceli tam, co si vydělali. Kombinace zlata, peněz a alkoholu byla vražedná. Říká se, že každý den byl v Bodie nejméně jeden člověk zabit.

Skanzen

Dnes připomíná Bodie město duchů stejně jako další podobné zlatokopecké osady na americkém Západě. Je tam asi 170 staveb, necelá pětina z původního množství. Hotely, řemeslné dílny i zbytek budovy dolu Standard Mine, z něhož se během let vytěžilo zlato a stříbro za sto milionů dolarů. V době největší slávy měla osada deset tisíc obyvatel. V roce 1940 se zásoby zlata vyčerpaly a poslední zlatý důl v Bodie se zavřel.

Národní park

V roce 1962 převzal město Bodie Kalifornský úřad pro státní parky. Bodie bylo vyhlášeno Státním historickým parkem, v podstatě skanzenem. Byl vypracován program, jak zastavit další rozpadu tohoto historického místa. Není to jednoduché. Největšími nepřáteli jsou sníh a silné větry, které jsou pro tuto oblast typické a dosahují běžně 160 kilometrů v hodině. Střechy mají tendenci propadat se pod tíhou sněhu nebo je zlikviduje vichřice. Tým údržbářů tráví letní měsíce opravami, které nesmí narušit původní vzhled města.

Opravují děravé či propadlé střechy, spravují rozbitá okna a poškozené stěny. Používají stejné materiály, z jakých se stavělo kdysi, když Bodie kypělo životem. Na stěny například stejné borovicové dřevo, z jakého byly původně vyrobeny. Podobně se postupuje při správkách nebo rekonstrukci střech. Soustavná práce pokračuje už více než čtyři desetiletí. Bez ní by z Bodie zbylo jen pár prken a základy budov, stejně jako je tomu ve většině podobných opuštěných zlatokopeckých měst Divokého západu.

Dnešní obyvatelé

Bodie ale zdaleka není opuštěné. Kromě turistů, které sem láká duch starých časů, tu nastálo žijí hejna veverek, toulají se tu smečky kojotů, občas se sem zatoulá horský lev, jak tu nazývají pumu, rys červený nebo i medvěd. Domy jsou rájem desítek hadů a ještěrek a ekologové - mikrobiologové tu objevili miliardy mikrobů, kterým se daří v místní půdě.

Řada z nich se živí toxickou rtutí a kyanidy, které tu při zpracovávání zlata zamořily zem. Pouště amerického Západu s městy duchů jako Bodie, Tomboy, Paria a další dnes kypí životem, i když úplně jiným než původně.