Smrtící poušť -. DOVOLENÁ.eu

Patří k nejsušším místům na světě. Její duny pokrývají přes milion čtverečních kilometrů v severozápadní části Sahary. Libyjská poušť.

Rozkládá se v jihozápadním Egyptě, východní Libyi a severozápadním Súdánu. Má přibližný tvar čtverce - 1000 krát  1000 kilometrů. Je desetkrát sušší než zbytek Sahary. Typickými a téměř jedinými obyvateli této horké nehostinné krajiny jsou zmije písečná (Cerastes vipera) a štíři.

Není tu jediný potok ani říčka, místy protínají písečné duny hluboké propadliny. Je jich celkem osm, sedm z nich slouží jako oázy. Výjimkou je nejmenší Quattara, která má jen slanou vodu. Tyto oázy stejně jako další v jiných oblastech Sahary jsou od nepaměti osídleny, například Siwa na egyptském území nedaleko Libyjských hranic. Leží v takzvané Fajjúmské depresi spolu s dalšími třemi oázami Dachla, Charga a Jaghbub. Zdrojem vody jsou tam artézské studně. V oázách se zrodily a rozkvetly unikátní pouštní civilizace se specifickou kulturou.

Většinu Libyjské pouště pokrývají duny nejrůznějších tvarů a barev. Jsou tu i vyschlá pouštní jezera, spící vulkány, skalní sloupy a plošiny bizarních tvarů. Písečné duny jsou nejnověji využívány k turistickým aktivitám. Chození po dunách, lyžování na písku, plachtění na písku, horký písek se používá k léčivým písečným koupelím. Největší, turisticky nejatraktivnější písečné duny Adhan Ubari a Adhan Merzuq se rozkládají v jižní části Libye. Katarská proláklina (al Quattara), která rovněž patří k Libyjské poušti, je nejnižším bodem v Africe. Má rozlohu asi 19 500 km² a nachází se až 134 metrů pod úrovní hladiny světového oceánu.

Pohled do historie

Prvním moderním cestovatelem, který prozkoumal Libyjskou poušť, byl Němec Friedrich Gerhard Rohlfs. Při své výpravě v roce 1865, musel překonávat velký odpor místních obyvatel i vládců. Přesto byl schopen po návratu vytvořit první, i když jak se ukázalo později, značně nepřesnou mapu Libyjské pouště. V roce 1923 podnikl velkou výpravu do Libyjské pouště Egypťan Ahmed Hassanein (viz rámeček). Byl prvním člověkem, který přešel během osmi měsíců Libyjskou poušť a na velbloudech tak urazil vzdálenost větší než 3500 kilometrů.

Podrobně a přesně poušť a oázy zmapoval, ale nejcennějším přínosem byl objev skalních kreseb v Uwainatu v Africe. Vše fotografoval a dokumentoval. Našel pozůstatky dávných pasteveckých civilizací, které tuto dnes nehostinnou poušť obývaly před mnoha tisíci lety, kdy tu ještě byla voda a mírné podnebí. Hassaneinovy objevy inspirovaly další výzkumníky a cestovatele, kteří pak zkoumali Libyjskou poušť v automobilech (Bagnold s odlehčenými modely T – Ford) či hrabě Ladislaus Almásy letadlem.

Pouštní sklo

Je typické pro Libyjskou poušť. Je přírodní, obsahuje téměř čistý křemík (98 procent) a je předmětem vědeckých sporů. Jak se do pouště vůbec dostalo, jaký je jeho původ? Nejpravděpodobnější teorií, kterou potvrzují chemické analýzy, je, že šlo zřejmě o dopad meteoritu na libyjskou plošinu bohatou na křemík. Odhaduje se, že meteorit tam dopadl před 28 miliony let, při dopadu se teplota vyšplhala na 2000 stupňů Celsia a podloží bohaté na křemík se roztavilo a přeměnilo ve sklo. Chemické parametry této teorii odpovídají, problém je, že nikde nejsou žádné stopy po dopadu meteoritu. Záhada zůstává.

Ahmed Hassanein (titulován Effendi)
Narodil se v Káhiře v roce 1889, zemřel při silniční nehodě v roce 1946. Egyptský diplomat, olympijský atlet v hodu oštěpem, fotograf, spisovatel, politik a vychovatel korunního prince, budoucího egyptského krále Farouka, který vládl v letech 1936 až 1952. Sám získal vzdělání v Oxfordu na Balliol College. Byl jednou z nejvýznamnějších postav egyptské politiky. Postupně získal titul bej a paša. Po smrti krále Farouka se údajně zamiloval do královny vdovy a romance skončila tajnou svatbou v roce 1942.

Světové pouště

Afrika:
Sahara (největší světová horká poušť), její částí je Libyjská poušť
Kalahari
Namib

Antarktida:
ve vnitrozemí se rozkládá největší poušť na světě

Asie:
Gobi (Mongolsko)
Takla-Makan (Čína)
Ordos (severní Čína)
Karakum (střední Asie)
Kyzylkum (Kazachstán a Uzbekistán)
Thár Cholistan (Indie a Pákistán)

Austrálie:
Gibsonova poušť (střední Austrálie)
Velká písečná poušť (severozápad)
Malá písečná poušť (střed)
Velká Viktoriina poušť (jižní Austrálie)
Simpsonova poušť (severovýchod)
Tanami (na severu)

Střední východ:
Arabská poušť (na Arabském poloostrově)
Judská poušť (Izrael a západní břeh)
Negev (jižní Izrael)
Sinajská poušť (Sinajský poloostrov)

Severní Amerika:
Great Basin – Velká pánev (největší v Severní Americe, na západě USA)
Chihuahuan (druhá největší v Severní Americe, USA a Mexiko)
Mohavská poušť (jihovýchodní Kalifornie)
Sonorská poušť (USA a Mexiko)

Jižní Amerika:
Patagonská poušť (největší na americkém kontinentě, Argentina)
Atacama (nejsušší na světě, Chile)

Evropa:
Hálendi (největší evropská poušť na Islandu)
Taberna (Španělsko)
Accona (Itálie)